WEB WWW

Motorky > Stadion > Stadion S11

Stadion S11

STADION S-11 Typ 552 něco co vypadalo jako jízdní kolo, ale mělo to navíc motor se nezývalo kozí dech alias Staďák. Historie mopedu STADION začala okolo roku 1957 v závodu RAKOVNÍK, kde přišly na svět první prototypy s německými motory FICHTEL SACHS s odpruženou zadní vidlicí a s koly o rozměru 26 palců. Těchto prvních mopedů bylo vyrobeno jen pár kusů. Doba si však přála vlastní motory, a tak se začaly vyrábět v národním podniku v Českých Budějovicích, kde se pak výroba rozšířila i o motory pro Jawetku, která zdědila od STADIONU většinu dílů (píst, klikový mechanismus, spojku, převodovku, setrvačníkové magneto, boční kryty motoru, kola s brzdami, řadicí mechanizmus na řidítkách, přední pérování). STADION byl jednoduchý moped postavený na trubkovém rámu s přední vidlicí, která měla od roku 1958 v první sérii starší provedení předních tlumičů, s nimž se vyrobilo jen menší sérii. Po starší přední vidlici přišla inovovaná verze, kterou zdědila i JAWETA Standart. Nová teleskopická vidlice byla opatřená dvojicí vinutých pružin doplněných o boční raménka svírajících přední kolo. Raménka se opírala o vinuté pružiny, ve kterých byly vloženy gumové válečky sloužící k zmírnění dorazu ramének. Zadní vidlice byla neodpružená a jediné co tlumilo zadní část bylo sedlo s jednou vinutou pružinu. Vše poháněl dvoutaktní motor se šikmým hliníkovým válcem spolu s hlavou opatřenou silemblokem pro uchycení k rámu. Spojka tvořená dvěma lamelami byla ponořená v oleji a přímo uchycená na klikovém ustrojí. Byla převáděna primárním převodem pomocí ozubeného kola se šikmými zuby na převodovku. Převodovka se skládala ze dvou převodových rychlostí a jednoho neutrálu a byla ovládána přímo na levé straně řídítek pohybem rukojeti. Dopředu byl zařazen první převodový stupeň, uprostřed byl zařazen neutrál, vzadu byl druhý převodový stupeň. Vše jistila pojistka, která se ovládala vymáčknutím spojkové páčky se zalisovaným plíškem zapadávajícím do drážek v řídítkách. Proto, aby se docílilo přesného řazení, byl uprostřed na lanovodu štelovací šroub, který centroval pozici řadiče v motoru. Převodovka byla opatřena mechanizmem pro šlapaní, se kterým se dalo šlapat při vymáčknutí spojky stejným způsobem jako na kole s tím, že si bylo možné vybrat první či druhý převodový ztupěn podle terénu. Kola o rozměru 19 palců měla na začátku hliníkové ráfky, které však byly po krátké době nahrazeny za klasické ocelové. Vše napájelo malé setrvačníkové magneto o výkonu 18W, které se skládalo ze dvou cívek. První byla menší a poháněla přední a zadní světlo a klakson. Druhá větší cívka sloužila k zapalování a byla napojena na přerušovač, který udával jiskru, jež vycházela přímo z kabelu od cívky ke svíčce. Další užitečnou pomůckou byl dekompresor, který sloužil na zastavení motoru nebo k ulehčení startu. Stadion se po celou dobu své výroby zdokonaloval, a tak např. na prvních mopedech STADION nebylo držadlo na přenášení, další série měla dvě držadla a poslední jen jedno. Dalším rozdílem byl boční stojánek (policajt), který byl v roce 1959 nahrazen za dvouramenný stojánek, a pravý boční kryt motoru vyrobený z tenkého hliníkového plechu, jenž byl ve stejném roce vystřídán hliníkový odlitek. STADI ON se dodával ve zvláštním provedení s kapotáží řidítek, ve které bylo umístěno světlo, rychloměr a přepínač světel s tlačítkem bzučáku. STADION S-11 se v roce 1965 prodával za 1.000 korun československých. V roce 1960 byl pak doplněn o svého modernějšího nástupce mladšího bratra S-22. V roce 1964 byla výroba těchto nejlehčích a nejjednodušších mopedů ukončena.

Technické údaje

Zpět